Viewing entries tagged
životnavsi
Další z častých dotazů, který slýchám na téma stráže přírody je: “A co tam v tom lese vlastně děláš?”.
Poměrně často se mě lidé vyptávají na různé věci související s mou zálibou - strážením národního parku České Švýcarsko. Proč to dělám, jak se někdo může stát strážcem parku, co to obnáší, proč se nesmí to a to apod. Tak jsem se rozhodl, že o tom napíši pár řádek. A protože to není na jeden článek, bude to rovnou “seriál” :-). Nějak si člověk od toho IT odpočinout musí.
Upozornění: Všechny tyto informace jsou zcela neoficiální, jde o mé vlastní názory a nejsou nijak konzultovány ani schvalovány NPČŠ. Berte to prosím tak. Jo a bez záruky.
Proč jsem se stal strážcem parku?
Být strážcem parku byl vždy můj velký sen. A mé hlavní životní heslo je “plnit si sny” (a také je plnit mým blízkým). Nejdříve jsem snil o tom, že bych byl profesionálním strážcem - asi si umíte představit tu romantickoku vizi - celé dny chodit po lese, být v přírodě, nosit uniformu (prý se to některým holkám líbí), poznat za celý život každý kámen téhlé krásné části země, žádný stres, starosti, prostě pohoda. Má to samozřejmě jednu chybu a tou jsou peníze - za tolik, za kolik nastupují do služby profesionální strážci parku by jste nejspíš nešli ani na víkendovou brigádu (tedy alespoň pražáci). Je to smutné, ale je to tak. Tahle práce se dá dělat jen z lásky. A když si vzpomenete na mé životní krédo, tak to s ním není úplně kompatibilní.
Zjistil jsem tedy, že je možnost být “dobrovolným strážcem”. Máte uniformu, zůstává vám ta romantická představa, děláte to také z lásky (nic za to nedostanete, takže to ani jinak nejde) a je to skvělý únik od IT světa a jiných starostí. Navíc máte zcela seriózní důvod každý týden či dva vyrazit na celý den do lesa. To by šlo - splním si svůj sen a ještě pomůžu přírodě, kterou miluji. Jenže ono to není tak hned, trpělivost a dostatek času je strážcům přímo vlastní.
Jak se stát strážcem parku?
Není to nic složitého, ale myslel jsem si, že to bude snazší. Tak nejprve musí váš celý záměr dávat smysl. Bylo by fajn bydlet v blízkosti NP/CHKO. Pokud budete někomu tvrdit, že budete každý víkend dojíždět z Brna do Krkonoš, tak vám to může věřit…ale nebude. Měli byste na to mít fyzičku - nemusíte být profesionální záchranáři - ale musíte být schopni celý den šlapat do kopců, lézt po čtyřech v roklích a nesmíte se umět ztratit i v městském parku. Váš trestní rejstřík musí být v dobré kondici, sérioví vrazi to mívají těžké. A hlavně - musíte mít k přírodě opravdu hluboký vztah a mít na to čas. Většina dobrovolných strážčů, které znám, to dělá celý život a s tím je potřeba do toho jít.
Strážit nemusíte jen v národním parku, ale i v CHKO či jiných oblastech. Hromadu zajímavých informací naleznete například na webu Asociace strážců přírody (http://strazprirody.cz).
Dalším krokem je tedy kontaktovat CHKO/NP/krajský úřad a sdělit jim vaši radostnou novinu. U nás to probihá asi následovně:
Pokud to celé dává smysl vám i zástupci NP/CHKO/KU, domluvíte se na “zkušební době”
Po dobu dvou let zhruba každé 2 týdny jdete o víkendu na stráž s profesionálním strážcem přírody. Ten vás seznamuje s okolím, s faunou a flórou a také si vás během těch 2 let řádně vyzkouší - zda na to máte fyzicky, zda na to máte čas, zda umíte jednat s lidmi atp.
Po dvou letech se pak dozvíte, zda jste použitelní nebo ne. Nebo také, zda vůbec jsou další strážci potřeba. Na to stát se dobrovolným strážcem prostě nemáte žádný nárok.
Pokud to stále celé dává smysl, musíte složit závěrečný test (znalosti zákonů, místopisu, poznávání rostlin a živočichů atp.).
Pokud se vám podaří i závěrečný test, tak už zbývá jen složit slib a jste oficiálně strážcem přírody.
Od této chvíle máte vlastní uniformu, odznak a spoustu povinností. Co přesně to obnáší a jak je to vzdálené od oné romantické představy si povíme příště.
Dobrovolníci stráží zcela bez nároku na odměnu. Někde dostávají alespoň výbavu (uniforma, boty), jinde nic.
Fungování strážní služby je v různých regionech jiné, já mám zkušenosti pouze z národního parku České Švýcarsko.
Něco vás zajímá? Klidně se ptejte, pište, rád řeknu co vím a vymyslím si, co nevím!
Jaké budou další díly?
Co obnáší být dobrovolným strážcem parku? Co tam ti zelení mužíčci pořád dělaj?
Rozdělení návštěvníků do jednotlivých druhů
První zóna - proč tam nemůžu? Vždyť jsem slušňák!
Proč má být pes na vodítku? On je poslušnej!
Proč se tu nesmí kouřit? To típnu do kaluže.
Proč nemůžu drandit po lese na kole? Harvestor to zničí víc!
Strážci si jezdí lesem v autě a já nesmím ani mimo stezku. WTF?
Všude samá těžba, business to je, žádná ochrana přírody!
Jak je to s tím nocováním v parku? A co na to trempové?
Vlci, medvědi a jiná havěť. Nejlíp vystřílet dokud to jde!
Národní parky v zahraničí - co je na nich fajn a co ne
…a přibudou další…
It was nice to watch these beautiful classic cars racing around our house! :-)
As you may know, I live in a a 200 years old cottage. I always wanted to have my own study in our house. But our house is quite small and the only room which was available for me was a former shed. Is it possible to build a comfortable workspace there? Yes, it is ;-).
Here are some photos how we reshaped this tiny room to my beloved workspace.
Before reconstruction
After reconstruction
I'm not sharing my family photos very often, so here is a brief compilation of some nice moments of 2014.
One year, 30.000km in snow, roads and rocks. My Rover is the best car I've ever had. Great handing, nice performance in rough conditions, quite a lot of space inside and not a single issue with the car in first 30.000 km.
First year with my Vespa was great. I bought it in late May, so I had only a few months for traveling and learning how to drive it. We're now waiting for the first snow so I can say my first Vespa session is at the end. I have to say that I really love it, the design, performance and handling - everything is perfect. Looking forward for the next session!
I'm really glad to have family members able to do pig slaughter even nowadays. It is a great experience and great event we have twice a year.
The slaughter (Zabijačka) in Czech Republic traditionally takes place in the autumn and early winter, and the timing has several practical considerations. It can start as soon as it gets cold, as the cold is required as a natural method of preserving the relatively large quantities of meat during the butchering. Yet, because people often do the work in the open, it is preferable that the temperatures aren't too much below freezing during this time, hence the slaughter rarely extends into winter. Also, slaughter activities typically need to produce results before the Christmas season, to provide for the festive cuisine.
I did some photos at our last pig slaughter 2 months ago, so you can see how is pig slaughter in our country. All photos are taken with my Leica M7 and Ilford BW film.
