Další z častých dotazů, který slýchám na téma stráže přírody je: “A co tam v tom lese vlastně děláš?”.
Dobrovolnické služby, kterých je alespoň pár do měsíce, se skládají z různých více a méně zábavných prvků. Prakticky to funguje tak, že práci či prostor, kde se máte pohybovat, vám doporučí profesionální strážce, který má právě službu. Samozřejmostí je, že po 2 letech služby s profesionálním strážcem už musíte dobře znát svůj “rajón” - přeci jen zabloudit se tu dá snadno a zvlášť v odlehlejších částech parku se nedovoláte nikoho - budete nejspíš bez signálu.
Mezi nejčastější činnosti při stráži patří:
Hlídání chráněných ploch - od jara do léta jsou každý rok vyhlašovány chráněné ptačí lokality - místa, kde hnízdí zvláště vzácné ptačí druhy - sokol stěhovavý, čáp černý nebo výr velký. Tyto plochy bývají uzavřené veřejnosti - jsou označené páskou, výstražnými cedulemi, ale přesto je potřeba je hlídat. Lidé jsou různí a na tyto zákazy prostě kašlou. V historii parku je zaznamenána spousta případů, kdy kvůli neohleduplnosti lidí uhynula mláďata těchto vzácných a krásných tvorů. Jako stráž přírody pak tato místa kontrolujeme, otáčíme lidi, kteří tam míří, pokutujeme, opravujeme zničené cedule, pásky, ale také zjišťujeme stav hnízdících párů. Toto představuje velkou část činností zhruba poloviny roku.
Hledání hnízdišť - aby bylo možné tato hnízdiště chránit, je potřeba je nejdříve najít. Tomu předchází jarní manévry, kdy se zjišťuje, kde ptáci hnízdí. A že se umí pořádně před zelenými mužíčky schovat!
Sběr odpadků - kapitola sama pro sebe - je neuvěřitelné, co lidé dokáží v přírodě odhodit a jaký bordel jsou schopni vytvořit. Je z toho někdy opravdu smutno. Jak roste popularita NP, tak sem míří více a více lidí, které by měli mít zákaz vstupu do lesa. Takže většina strážců nosí stále u sebe rukavice a pytel na odpadky - nikdo jiný (mimo dobrovolných brigádníků) to z parku neodnese.
Informační služba - samozřejmě jsou tu strážci také pro turisty - takže často upozorňujete, že na cestu plnou žebříků a schodů to s kočárkem bude velký adrenalin, že žabky pro výstup na Rudolfův kámen nejsou nejlepší volbou nebo odpovídáte na dotazy typu “kdeže to vlastně jsem, šli jsme jen kousek od auta na procházku”.
Dodržování pravidel - v neposlední řadě jsme také ti “hnusní policajti” hlídající zákaz kouření, jezdění na kole mimo cyklostezky, vstup do 1. zóny NP, nocování, rozdělávání ohně, volně pobíhající pejsky na turistických cestách atd. O tom, proč se tyto věci nesmí a proč to dává smysl se rozepíši někdy později.
Pomoc s čímkoliv - úklidy, drobné opravy, instalace značení, drobné opravy cest a monitoring jejich stavu…
Profesionální strážci toho pak mají na hrbu ještě více - denně vyváží odpadky z odpadkových košů z celého parku (to až zase někde potkáte auto v lese a budete nadávat, proč ti zelení nechodí pěšky), opravují stezky, instalují informační cedule, značení dočasně uzavřených ploch, monitoring stavu fauny i flóry, ale i pomoc turistům, které najdete uprostřed noci ztracené v parku ;-).
Není to jen zábava a procházky v 1. zóně, je to skutečně o pomoci především chránit to nejcennější v národním parku. Ale pro ajťáka jako jsem já je i to sbírání odpadků relax a zábava :-).
A pokud jste nečetli, mrkněte na první díl tohoto seriálu:
Jaké je to být dobrovolným strážcem NP