Další výletování jsme nasměřovali do Krušných hor. Opuštěného kraje s pohnutou historií a pověstí. A Krušky nezklamaly - nádherná příroda, minimum lidí, zapadlé vesničky, usínání při houkání sovy nebo 46 km bez jediné otevřené hospody nebo potravin. A návrat hromadnou dopravou přes Litvínov a Most byl taky zážitkem, člověk občas zapomene, kde máme výfuk Česka…
Obce jsou hodně smutným dokladem toho, jak se neumíme o pohraničí starat. Místní ani nemluvě, většinu lidí (omluva těm fajn!), co jsme potkali, jsme spíše obtěžovali jakýmkoliv dotazem, asi na nás bylo moc vidět, že jsme turisté a nejsme vítáni. Ale jsou i výjimky - když jsme po 46 km dorazili k hospodě, která měla být otevřená, ale nebyla, už jsme se jen zoufale povalili na schody před vchod a čekali pod stříškou, než přejde největší slejvák. Najednou se z protějšího domu vynořila majitelka hospody a otevřela nám. Nejdříve alespoň na chodbu, do sucha. Pak přišlo pivo, pak guláš, panáček… a bylo dobře ;-).
Jinak je ale pohled na místní vesnice hodně tristní - rozpadlé domy, nefunkční infrastruktura, jen ty silnice všechny nové, že by se na nich dalo jezdit na bruslích.
Úplně jiný příběh je příroda. Krásná, opuštěná a divoká. Přišlo mi, že si tam lesy vyloženě užívají toho, že nejsou plné turistů. Krušné hory nejsou zatím nijak zvlášť chráněné, což je výhoda, protože lidi to tolik bez nálepky národního parku netáhne, na druhou stranu to umožní různým developerům vymýšlet šílené projekty. VIdět to jde dobře v okolí Klínovce. Snad to ty Krušky zvládnou a nestane se z nich Disneyland…
Na první etapu nebylo úplně ideální počasí, druhý den nám vpodstatě celý den a noc lilo, takže nazouvat se v neděli ráno do studených mokrých bot nebylo úplně za odměnu, ale super zkušenost. Tentokrát se mnou šel kamarád Luděk, protože se bál, že ho uženu, tak měsíc trénoval 100 dřepů denně a zvládl to jako procházku pražským parkem. A kdo měl na konci výletu puchýře na nohou? No přece já! :-) Krušky chceme projít celé, takže brzy zase další úsek…
Druhý díl zde.